Slza

Je zvláštní,
jak dny mizí.
Jak zapomnění...
člověka kazí.

Jak čas tahá za nitky osudu
a u svých nedražších jsme odsouzeni bez soudu.

Ale i na to jednou zapomeneme
a až si vzpomeneme,
vysmějeme se trestu do očí.

Možná se ale někdo z nás otočí.
A trestu půjde vstříc,
bude chtít vzpomenout si víc.

Pak konečně vyroní se slza,
tak čístá jako nikdy předtím...
...Řekne víc než veškerá slova...

A v téhle jedné jediné slze
je tolik lidskosti,
že se nám dostane odpuštění,
které jsme doposud hledali v mlze,
v mlze Zapomnění.

Odpuštění které nás naplní radostí...
...v mlze nenalezenou...

Radostí tak dětsky upřímnou,
že opět bude možné prožít první lásku.
Tohle je potřeba vysvětlit člověku.

***Stačí jen jedna jediná slza
a pro většinu, dlouhá cesta k ní.***