Tam, kde rostly sněženky,
tančí rudý plamen,
stonek útlé pomněnky
z tetovaných ramen.
Tam, kde dotek okvětí
hladíval mi rány,
tam sám ďábel posvětí
tichý cinkot hrany.
Tam, kde dotek dlaní
posmíval se mrazu,
tam teď slunce zraní
vězně bez provazů.
Tam, kde je teď mříž,
býval jen náš kout.
Už nechci jít blíž,
chci se zbavit pout.