Tak dávno, že se to nestalo

Nekončil měsíc, ani rok,
to jenom umíral svět.
Milencův ztěžka ustrnul krok,
a nebylo cesty zpět.

V očích měl lítost a strach,
touhu smět s ní zas žít,
vše ale shnilo v německý prach,
dnes asi neměl tudy jít.

Po stěně klouže umírající stín,
ve ztemnělé La Rue de la Mort.
Rukou muže Leuitenant Bien
dnes zemře žabožrout.

Ma chere, ma fleure petite,
chladnoucí dlaň svírá prsten.
Ani láska nemůže ze smrti slevit,
krví zbrocený zní poslední sten.

Jedna osamělá lidská duše,
opláče milého a smuteční obálku.
Za šedesát pět let bude znít tak suše,
že zapomnělo se na smrt
i na válku.