Otče

Už je to osm let,
cos otče můj odešel.
Už je to osm let,
já ještě sem nebrečel.

Po osmi letech mé mysli mámení,
„Proč teďka netruchlím?“
ptám se vás vážení.
Proč ve mne velkého smutku není.
Mám tě rád,
nebo si už v mé mysli upadl do zapomnění?

Svatý otec snad promine,
asi mám srdce z kamene.
Snad se mi jednou tvého odpuštění dostane.

Nevím co se semnou děje,
jsem dušička bez naděje.
Proto možná právě teď
netruchlím