v koutě
laskavá ruka řezbáře
vyčlenila prostor z jiného světa
jak vikýřem proniká přítomnost
a každý pohyb
následuje víření
zlatavého prachu
kužel světla
odhaluje otisky dívčích dlaní
které utkvěly v obrazcích intarzií…
včerejšky obklopené tichem
dřevo ze stromu mého rodokmenu
***
červotoči
poslední nájemníci
si už dávno sbalili kufry
vždyť pro ně
to konec konců
byla
jen stará
opuštěná
skříň
kolika let se dožívá červotoč
...
jestli
až se vrátím
bude ještě vidět
otisk
dlaní
...
ve sněhu
08.01.2008 22:22:00 | ni.va
Milovala jsem půdu u babičky, sama jsem tam nesměla, ale vždycky jsem se tam nějak tajně propašovala...měla zvláštní kouzlo a vždy se tam našel nějaký poklad...
07.01.2008 20:48:00 | Lorraine
ale to dřevo prostě umí vyprávět... stejně dobře jako to umíš Ty... tedy... nechci poukazovat na žádnou podobnost Tebe a dřeva... ale v tomhle jste si podobní ;)
07.01.2008 19:14:00 | prostějanek
Jen tak si dojít
"čichnout" k půdě
do tajemna minulostí
jež někdy pohlazením je
v bouřlivé přítomnosti
hebounkatá :o)
07.01.2008 19:02:00 | Nút
voní...
nadechuji se
(miluji staré půdy a jejich tichý dech,
možná je to tím, že k nim i jaksi ladím
a teď při čtení...chvění přeběhlo po zádech)
voní...
nadechuji se
a vnímám dotek času...
díky ti
za tu dávnou (i když vetchou)
krásu...
:o)
07.01.2008 11:45:00 | Cecilka