na půdě
na půdě
Anotace: jen tak
v koutě
laskavá ruka řezbáře
vyčlenila prostor z jiného světa
jak vikýřem proniká přítomnost
a každý pohyb
následuje víření
zlatavého prachu
kužel světla
odhaluje otisky dívčích dlaní
které utkvěly v obrazcích intarzií…
včerejšky obklopené tichem
dřevo ze stromu mého rodokmenu
***
červotoči
poslední nájemníci
si už dávno sbalili kufry
vždyť pro ně
to konec konců
byla
jen stará
opuštěná
skříň
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk08.01.2008 22:22:00 ni.va
kolika let se dožívá červotoč
...
jestli
až se vrátím
bude ještě vidět
otisk
dlaní
...
ve sněhu
07.01.2008 20:48:00 Lorraine
Milovala jsem půdu u babičky, sama jsem tam nesměla, ale vždycky jsem se tam nějak tajně propašovala...měla zvláštní kouzlo a vždy se tam našel nějaký poklad...
07.01.2008 19:14:00 prostějanek
ale to dřevo prostě umí vyprávět... stejně dobře jako to umíš Ty... tedy... nechci poukazovat na žádnou podobnost Tebe a dřeva... ale v tomhle jste si podobní ;)
07.01.2008 19:02:00 Nút
Jen tak si dojít
"čichnout" k půdě
do tajemna minulostí
jež někdy pohlazením je
v bouřlivé přítomnosti
hebounkatá :o)
07.01.2008 11:45:00 Cecilka
voní...
nadechuji se
(miluji staré půdy a jejich tichý dech,
možná je to tím, že k nim i jaksi ladím
a teď při čtení...chvění přeběhlo po zádech)
voní...
nadechuji se
a vnímám dotek času...
díky ti
za tu dávnou (i když vetchou)
krásu...
:o)
