Život

Tisíce slov ztrácí se v tichu
bojíš se opustit svou vlastní pýchu.
Namísto souladu, hledáš jen chyby,
každá tvá otázka žačíná "kdyby..."
Roztavit chtěl bych moc všechen ten led,
který duši mou mrzačí jak žíravý jed.

Za vším jen vidíš vědomé jednání,
Tvůj surový cynismus, od Tebe mě odhání.
Do očí říct bych chtěl zase a znova,
všechna ta tísíckrát vyřčená slova.
Pokud se jim směješ, že jsou to fráze,
rač pošlu je vlaštovkou po mléčné dráze.

Do tmy vesmíru, do prostoru bez hranic.