SHARIDAM

…
cíleně
studeně
pláče nebe slunovratem,
ve kterém tančí ztracená
a sbírá poslední skleněnky dechu
/jež protekly jí dlaněmi
…skoro jako on/
kdy
stíral své lži z křehkých dlaní
tak jako zastřená rána orosený strach
nevěděl,
že našla tajemství
/jeho svlékavých toulavých nálad/
se kterými chodíval spát
…
teď v koutech nejtišších prachových snů
ukradla zrcadlu nahou tvář
a po nocích hledala slunce
co schoval si do kapes
/do rozervaných kapes kabátu vonícího po smaragdech
/snad proto, aby se usmála …
…
…/