Mlčící báseň

Nebudu mluvit a nebudu smát se
pomlčím odteďka, slovo je zrádce
zamknu se do věží gotických chrámů
pryč od těch tržišť a akciových krámů

nehledím do slunce, nechci modř nebe
když sám to nesvedu, zachránit Tebe
zeptám se zvonů, ty staletí hrály
snad by mi bušicím srdcem nelhali

celou noc budu tam pod nimi mlčet
s duchem Quasimoda, jenž do nich tluče
udeřím půlnoc, to bude má zpráva
že takhle pravdivá zvonů je vřava

až s duchem dozvoním, dál budu tiše
abych Tvé volání ve věžích slyšel
spánkem když v očích mých plamínek zhasne
v mlčení tlukoucí srdce jsou básně