Anotace: ...
Stál jsem opodál
bylo na mě vidět
pouze z jednoho směru
který si nikdo neurčil
má neviditelná hmota
vnímala prázdné kroky
masitých loutek
klopýtání
v přímém přenosu
myšlenek
jen já věděl ...
Nejsem vůbec nikdo
načnulo mě uvědomění
aniž bych se příliš bránil
a skoro i čekal
až mě dorazí sebevědomí
chvíli na to
v intimnosti koutu
sázím úsměvy na tapety
Až nastane čas umírání
nebudu netrpělivě čekat
na psí štěknutí
vždyť jsem žil
a měl svůj
okamžik prozření
23.01.2008 10:03:00 hanele m.
klopýtání
v přímém přenosu
myšlenek
jen já věděl ...
tenhle kousek se mi moc líbí... :o)
18.01.2008 10:49:00 Lota
každý jsme jiný, prý...ale ty pocity přece znám...znám je tak dobře, že jsi mně až vyrazil dech...ale tvoje básně mi jej vyráží vždycky...a nějak čím dál víc
18.01.2008 09:43:00 JardaCH
... taky jsem měl svůj okamžik prozření ... charakterizoval bych ho výkřikem ... Kurva, je to všechno na hovno! ... :-D
16.01.2008 20:22:00 Levandule
Já mám spíš okamžik zatemnění... z našich politiků... a z toho vyplývajícího MÉHO SOUKROMÉHO ŽIVOTA... Ale Tobě přeji jen masité ŠTĚSTÍ :-*