Stál jsem opodál
bylo na mě vidět
pouze z jednoho směru
který si nikdo neurčil
má neviditelná hmota
vnímala prázdné kroky
masitých loutek
klopýtání
v přímém přenosu
myšlenek
jen já věděl ...
Nejsem vůbec nikdo
načnulo mě uvědomění
aniž bych se příliš bránil
a skoro i čekal
až mě dorazí sebevědomí
chvíli na to
v intimnosti koutu
sázím úsměvy na tapety
Až nastane čas umírání
nebudu netrpělivě čekat
na psí štěknutí
vždyť jsem žil
a měl svůj
okamžik prozření
klopýtání
v přímém přenosu
myšlenek
jen já věděl ...
tenhle kousek se mi moc líbí... :o)
23.01.2008 10:03:00 | hanele m.
každý jsme jiný, prý...ale ty pocity přece znám...znám je tak dobře, že jsi mně až vyrazil dech...ale tvoje básně mi jej vyráží vždycky...a nějak čím dál víc
18.01.2008 10:49:00 | Lota
... taky jsem měl svůj okamžik prozření ... charakterizoval bych ho výkřikem ... Kurva, je to všechno na hovno! ... :-D
18.01.2008 09:43:00 | JardaCH
Já mám spíš okamžik zatemnění... z našich politiků... a z toho vyplývajícího MÉHO SOUKROMÉHO ŽIVOTA... Ale Tobě přeji jen masité ŠTĚSTÍ :-*
16.01.2008 20:22:00 | Levandule