Umírám touhou spatřit smrt,
podívat se do jejích nádherných očí,
ucítit tu jedinečnou poslední bolest,
která mě konečně odvede do pryč,
mnohem dále, než jsem teď schopen jít,
ruku v ruce půjdeme stejnou cestou,
bez zábran, bez požehnání,
s červenou linkou na zápěstní,
s úsměvem na rtech, a dírou v srdci,
jen kupředu, po těch schodek, které konec nemají,
kde nebe či peklo se celou svojí duší rozkládá,
po patníkách, či přátelích cesta lemována bude,
bez užitku, bez přestání,
jít a jít, pozorovat vlastní život jak uniká…
Kupředu jít, zpátky ani otočit se nemohu,
umírám touhou spatřit smrt,
okusit poslední bolest,
políbit naposledy její rty…