Ad impossibilia nemo tenetur

Stával jsem nahý na brance
starého domu
v košilce a volal
nesrozumitelná slova
za ženou která odcházela
pryč
Dělal jsem díry do zdí
ryl mezi trámy
a díval se jak teče fabrický
náhon
To vše jsem dělal

Stával jsem ukrytý v korytech řek
chytal ryby do ruky
a řezal
jim skřele
Fetoval jsem
upíjel se do neznáma
zvracel na podlahách
pomočených toalet

Lhal jsem a kradl
kousal se do rtů
vykusoval si kusy masa
z úst
jedl sklo
kamení
havěť která neměla kam utéci...
To vše jsem dělal

Miloval jsem se v autech
na schodech
na trávnících v parcích
vysmíval se malířům
kteří se ukrývali za významy
svých nesrozumitelných
štětců
Četl jsem staré knihy
i ty novější
ba i ty nejnovější

Byl jsem bohatý
byl jsem chudý
něžný
i brutální
dával jsem i bral si
co mi náleželo
To vše jsem dělal

Mými modlitební mlýnky
byly jízdní řády vlakových
nádraží
a mými nejbližšími byly
rozpité vzory bufetových
ubrusů

---

Teď je půl třetí ráno
Vstanu a dám si další dražé
Má touha žít se rovná
letu komára
na vrcholek zasněžené hory
Má touha zemřít
má stejnou podobu

Vidím starou ženu
jak otevírá branku
vidím fabrický náhon
a řeku plnou mihotavých
ryb
Ze sněhuláka
naproti se stal flek na košili
dnešního rána
Beru si další dražé
a přitom nechci zaspat

Sčítám už mrtvé
nebo stále živé?
Netuším

---