Krok za krokem
Krok za krokem
procházím smutným životem.
Zmučené tělo, mé bezvládné,
dál bolest, už snášet nezvládne.
Hádej kdo toho je příčinou?
Kdo za všechnu to bolest může?
Kdo utrpení za tváří nevinnou,
skrývá stejně jak trny růže?
Čí je to jméno, které pálí mě v ústech?
Koho proklínám na večer,
když v bolestech nemohu spát?
Komu se pokořen, vyznávám v básních a rýmech?
Koho nenávidím stejně silně,
jako ho mohu milovat?
Kdo mi ukradl srdce
a násilým vyrval i duši?
Kdo mi zpřerážel ruce,
abych si nemohl zakrýt uši?
A neslyšel nadávky
i slova ponížení.
Odporné urážky,
smích, do mého utrpení.
To jméno je: Žena,
anděl sladkého utrpení,
a různá má jména
i tváře k políbení.
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskJej:o))
29.01.2008 13:12:00 | Traci
Jste dost dobří,myslím,že jste se celá skupina minula povoláním,měli byste se umění věnovat profesionálně.Já sice upřednostnuji milostnou poezii Pavlovu,ale jinak-nepotřebujete manažerku,když na sobě ještě trochu zapracujete?
28.01.2008 17:59:00 | Radouch
na další přečtení se mi líbí víc než na první... :o)
28.01.2008 14:05:00 | hanele m.
Hm..jiné téma a stejně kvalitní provedení..Moc pěkná báseň..Libíš se mi :-)
28.01.2008 00:24:00 | lalej
koho nenavidim stejne silne jako ho mohu milovat// musim zit a slitovat se
sam nad sebou **** x)
27.01.2008 14:09:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
nádherně jsi vykřičel do veršů všechen ten žal...
pokračuj a piš dál
26.01.2008 13:14:00 | akneliam
hezký dílko a eště hezčí prohlášení tu :o)
já sice upřednostňuju méně "nóbl" styl - to nemyslím zle ale přijde mi to takový zastarale vznešený, jako knihy z antikvariátu nebo starožitná zrcadla a svícny - podívám se se zájmem, pochválím tu složitou krásu co dýchá minulostí ale domů bych si to nevzala - měla bych divný pocit...
ale jen tak dál :o)
25.01.2008 20:00:00 | hanele m.