Hodiny

Hodiny na věži odbíjí čas,
který utekl i ten,
který čeká nás.

Odbíjí hlasitě, odbíjí tiše...
Shlíží z věže, z té nekonečné výše,
tichým dechem čas v nich dýše.

Aby pak mohl vyjít z nich ven,
vykouknout na svět,
uzříti den.

A tak tam čeká,
čeká na svou chvíli,
zamotán do ozubených kol,

a heká...
Heká námahou
při jejich otáčení.