ŽIVOT (Vzpomínky na přítomnost)

Anotace: Tak tahle je z jara..původně jsem chtěla vložit jen poslední část ("Maska")..ale nakonec ji sem dávám celou..co by další pozdrav ze dna...

Někdo mi to vzal
(/s/prostě ukradl)
Nějakým záhadným způsobem jsem o to musela přijít
Vytratit z kapsy
(jak Štěstí za pětikačku)
& byl to dlouhodobý proces…
(ne jak s panenskou blánou) –

Nějakým záhadným způsobem
jsem si ho nechala vzít –
. . .
KDE to je?
V ČEM to mám vlastně hledat?
KDE jsem to nechala?
KDE (& proč) jsem to zapomněla?
V tenise či na kole
v knihách nebo ve škole…
na discotékách či v hospodě?
/JAK to začalo
…& ČÍM to skončí/ –
. . .
Nějak se dostat z týhle kůže…
zase do svý
jako John Malkovich
Ale JAK to udělat?
Ve které knize (na které straně)
ve které hospodě?
V kterým pivě
se mi utopil –
. . .
Závidí Muži bez minulosti
ta Žena bez přítomnosti –
& naše vždy milé & asertivní sestry už nám
géniům
předehřály místečko
v Černovicích –
. . .
Marně se vracím…
otáčím za vzpomínkami.
& obraz jako ze špatnýho filmu
když loď i s tím mizí
někde v nedohledné dáli –
. . .
Nechci chodit po těch místech
hledat „náhradní program“
za přítomnost –
Jak někdo může
někde zapomenout
sebe –
. . .
Přešla mě chuť…
i na duo mých privátních cukrlátek
Pivo mě přestalo opíjet
(syndrom apriorní kocoviny)
& knihy už mě nepovznáší
(syndrom kritického oka + tvůrčí krize)
Pij Plzeň, když na ni máš
& kupuj vázané
či brožované moudro, co hrdlo tvé či duše ráčí…
Jen si nenechej vzít ten p(r)ožitek –
. . .
Zakletá princezna.
Šípková Růženka
odsouzená k spánku
k nemožnosti protestního slova
(předznamenavšího ten čin) –
Závislá na kohosi polibku
Čekajíce v leže
až ji někdo vysvobodí
z věže
Až ji někdo konečně vysvobodí…
nebo (na)kopne –
. . .
Jsem úplně vysátá…
ani do stříkačky slečny sestřičky nechtěla natéct…
i když ji lákala na úžasný výstřih –
/Když není co, nepomůže ani…/
Život jakoby za vitrínou
skleněnou (nebo v televizi)
v hospodách vzpomínky na něj
Ještě reaguji
odpovídám
i když doslova prší mi do bot…
Ještě jsem…
coby naprogramovaný robot –

. . .
ŽENA BEZ PŘÍTOMNOSTI

Váza mého života se roztříštila.
Hrad z kostek mých skutečností
(uskutečněných i neuskutečněných věcí)
je zbořen.
V duši jak po potopě.
Padají na mě
střepy mé minulosti
zabodávají (k zemi) & řežou –

& není na co postavit
novou kostečku –

. . .
Chodím od ničeho k ničemu
& nic se neděje –

. . .
MASKA

„Vždyť vypadáš v pohodě,
tak co si stěžuješ?“
…& dobrou náladu mám.
Říká vám něco optický klam?
& odhodit masku jménem Pohoda…
(která šťastně září)
Stejně už mi sotva drží v tváři –

Chtěla bych potkat někoho,
před kým bych konečně mohla odhodit
onu škrabošku
(& vynucenou zář)
Chtěla bych konečně…
dostat pusu na pravou tvář –

. . .
Opar sladkobolné osamělosti
zhmotněl
v samotku vězení
Zaklapla pouta
k rezivějícím mřížím –