Je to jednoduší, než si myslíš

Anotace: Nevím, co za to může, ale určitě vím, kdo všechno za to může... a věnování? Jo jo, je, ale to nebude třeba říkat přímo, že ne? No vidíš. Ale jestli chceš, já to sem písnu :o)

Nevím, jak ti to dát najevo,
a ty máš stále ten hloupý pocit,
že místo rovně,
koukám napravo nalevo,
a já vůbec netuším,
co jen si s tím počít.

Nebo je to chyba,
jenom toho vína,
ale je to asi o zvyku,
a tak jako ve vodě je ryba,
měla jsi dát na Whisku.

Překvapím Tě, mám kapsy prázdné!
A o spoustě věcí,
nevím vůbec nic.
Ale co vzplanulo, jen tak nezhasne,
a před námi leží svět bez hranic.

Kdo tak asi je můj typ?
Devadesát-šedesát....
blbost, nejde vytušit!
Vždyť na tolika věcech záleží
a na tolika nesejde,
že to, co kam náleží,
se mi sem ani nevejde.

Můj čas je asi tak cenný,
jako lidé, se kterými je strávený.
A kdyby z toho s Tebou zbyly jen drobky a obal,
neváhal bych a do kapsy si ho schoval...
vždyť měl bych je jinak tak prázdné!

Nic neodpustím a nic neprominu!
Vždyť ani nemám co.
Po nocích nespím a čekám na novinu,
kdy někdo mi řekne, dobrou noc.

Takže jaképak to smutnořeči,
když nemáš důvod plakat.
Pamatuj, říkáš je povaleči,
co nechce se mu makat...
Ale to už jsou zas věci příští... :o)