Osamělá
Osamělá
Osamělá pláň
někde uprostřed světa,
nezbloudí tam laň
když kvítí rozkvétá.
Osamělý strom
na osamělé pláni,
vyhne se mu i hrom
v bouři,za blýskání.
Osamělý kluk
pod tím stromem sedí,
o srdci plném muk
ostatní nevědí.
Na osamělém stromě
teď ten chudák visí,
moc prázdno je v domě,
kde bydlíval kdysi.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Krásná, šíleně smutná a k zamyšlení. Každopádně myslím, že by byla škoda, kdybys skončil na větvi ze spodní strany. Na větve se leze proto, aby se člověk mohl houpat ve větříku a koukat do kraje! ;-)
08.02.2009 01:33:00 | Anita Buchtová
Má to zajímavou posloupnost...něco jako: Byl jeden domeček v tom domečku stoleček atd...
Ale tím nechci urazit jen jsem si na to vzpomněla při čtení toho díla. Je to jako život - krásné a smutné zároveň.
22.12.2008 20:21:00 | kikis
