Divadlo ...
Divadlo ...
Stojím za oponou v divadle mého života
a špehýrkou sleduji
defilé pitoreskních postaviček
v hledišti.
Na co tady čekáte?
Přišli jste shlédnout drama?
Chyba!
Dnes dáváme komedii.
Co komedii,
přímo frašku!
Frašku jménem
Můj život.
Poslední pohled do zrcadla
a opona může vzhůru.
Jako každé ráno.
Usmívám se.
Zdvořile,
mile,
vesele…?
No co je?
Co čumíte?
Na co čekáte?!?
Na moje slzy?
Nebo snad
na můj strach…
únavu…
pokoření…
prohru…?
Ne, tu radost vám neudělám!
Stojím tady,
usmívám se
a dýchám … dýchám!
Nádech,
výdech,
nádech…
… a můžeme začít…
… další z jednání
mnohoaktovky
jménem
já…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
kousíček Kryla, ale jinak hezké, tak, až se zvedne opona, at nadýchnutý běžíš dál, s úsměvem
26.02.2008 11:03:00 | ni.va
stála jsem taky na okraji a jen pozorovala světa cvrkot ... mám zpátky svůj nick a jsem ráda, že tu mohu být :o)
14.02.2008 06:50:00 | mamina
...hraješ tragedii pádu na dno?
ti spokojení, bohatí a mocní Tě vypískají
... hraješ komedii plnou smíchu?
ti nešťastní a smutní odejdou před koncem
..
přestaň hrát a zkus žít!
***
Jiří senior
03.02.2008 21:14:00 | j.c.
..jo..není nad správný nádech..pěkně od nosánku přes
klíček do plic..a naplnit bříško......
..a šup pomaloučku dávkovat zpátky ven.....výdech.. :-)
03.02.2008 19:34:00 | isisleo
Jeden herec... mnoho rolí...
někdy i ten smích... bolí...
(já vím) :-***
A roboti píší BYT... že by bylo na cestě řešení?
Nebo jen prostě máme "být"? Jo, vždyť my setsakra JSME ;-)
03.02.2008 16:52:00 | Levandule
