Sám sobě katem
Sám sobě katem
Proč je Ti pořád tma, příteli ze zrcadla
Ruku mi podáš, ale nestiskneš...
Druhou mi podpíráš, snad aby neupadla
Tvoříme spolu prapodivnou věž
Podkopat základy, to by šlo ještě lehce,
Problém? Dvě hlásky od vína...
Stokrát jsme volali, Jemu se pořád nechce.
Váže ho prázdná doktrína
Padni jak padni, jenom
na stranu vhodnou,
každou věž čas si zadáví..
Andělé, démoni... Ti se snad půjdou
bodnout!
Socha si šediví i bez hlavy
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
osudem si je člověk do jisté míry sám... ale to nic. mi se taky moc líbí... báseň... a to tak že velmi. působí osobitě... a vůbec... plácám... zkrátka ode mě vše myšleno jen v dobrém a basta.
11.02.2008 12:23:00 | Já Esther Ruth
... ať ještě chvíli je všechno tak krásně sudé,
ať se smím loudat pár kroků za osudem....
osud má někdy smysl pro drama a čas je ironický pán.
moc hezké obraty, které jen dokreslují tklivou náladu tvé básně.
09.02.2008 19:11:00 | černočerný
