loňské seno
vydechuje poslední molekuly léta
spolu s princeznou na nitích
(vůbec nevadí
že jí broučci
provrtali hlavu nebozízky)
koukáme vikýřem do studeného slunce
tak dlouho
až nám srdce vyskočí
z papundeklové krabice
z té krabice
co jsme se jí tak nahledali
každý chvilku
koukáme dětským kaleidoskopem
přeme se
čí svět je hezčí…
*
bylo by to bezva odpoledne
kdyby mi nedřevěněly nohy
a nekecal nám do všeho kašpárek
já mám taky kaleidoskop. kašpárek se musí jednou provždy umlčet. třeba ho dobře nakrmit, nebo tak.
11.02.2008 12:05:00 | Já Esther Ruth