Dospělá

Připadám si jak šípková Růženka,
která se právě po sto letech probudila.
Je mi osmnáct, konečně jsem plnoletá !

Už nebudu muset poslouchat to věčně:
„Nesmíš,musíš,kde jsi zase byla ?!“
Mám pocit, že přes noc narostla mi křídla.
„Letím,já letím!“

Pryč z téhle černé díry,
neohlížím se za sebe,
neohlížím se na nic a na nikoho,
co bylo,to bylo.

V děcáku nechávám jen tužkou naškrábaný lístek:
„NEHLEDEJTE MĚ,LETÍM DO SVĚTA,
JSEM UŽ TOTIŽ DOSPĚLÁ...!“