.
.
Prolog
byls mým největším hříchem
a teď jsi mi... tichem
.
ani vzduchem ani po moři
.
lámeš mi vaz
něžně a krutě
šlapeš mi přímo na perutě
/semafor zhas
nevím kdy letět
kdy stát
můžeš mi prosím nezalhat
a být mým svět(l)em?/
fakt... lámeš mi vaz
krutě a něžně
lodi mý lámeš stěžně
/zlomený hlas
co v moři se topí
tak sám.../
to že dnes neztroskotám
nepochopím
.
.
Krutě a něžně lámat někomu, přeneseno vaz, to bolí. Je v tom touha, bolest a smutek. Chceš to i přes všechnu bolest. Stojí ti to i tak za to! Asi toho nelituješ! Pouze to žiješ. Bývá to často, mezi milenci i manžely.
19.02.2008 18:02:00 | IvoMaria
Bíšo..di s tym majákem! :o))
ten konec mi pokazil celkovej dojem..i tak sem dal plnej kotel...
18.02.2008 21:00:00 | Bean