Drahý bratře

Drahý bratře ..

Proč rozprávíš tak o mne zle?
Víš, jak mi je mizerně?
Když říkají mi ústa cizí
že pouto sourozence mizí..

v srdci tvojim, v duši tvé ..

Bratře můj …

Proč chováš se tak ke mne?
A oči svíráš pevně,
když se k tobě obracím,
však já víru neztrácím ..

že jednou, budeme si blíž ..

Synu moji drahé matky...

Proč nechováš ke mě city?
Co v knihu lásky byly vryty?
Proč nenávist si pěstíš dále,
a o mou smůlu neustále..

se zaťatými pěstmi bojuješ ..

Milovaný bratře ..

Mrzí mě ty naše vztahy,
neustálé všední krachy.
Věty spolu nespojíme,
snad že se rádi neumíme ..

míti navzájem ..

Bratře ..

Já přála bych si sílou sestry,
aby opět, naše cesty,
spojili se v jednu stejnou,
pro sourozence obyčejnou..

cestu lásky jen nás dvou ..

Odpusť mi mou nenávist, a já odpustím tvou..
Vím, že můžeme žít opět jako rodina ..