Anotace: nu, je to spíš o pohodě než o sněhu (dobře: taky), takže to do ročních období nedám
Sbírka: Rýmy z rýmy
Šel jsem sypkým zimním šerem
křupajícím podvečerem
cestou chladnou bílou němou
krystalicky zasněženou
rozervané drápy stromů
světla lamp a tepla domů
začaly se míchat spolu
šel jsem vzhůru
a pak dolů.
Dech byl mlhou
vločky dráty
tiše drhnou o mé šaty
ploty slité v bílou zeď
šeptají mi stíny
Leť!
a já letím prostorem
horké nebe - chladná zem.
Šedá masa mechu nebe
ta co nese tuny hvězd
spolkla světlo uvnitř sebe
a tak když jdu jednou z cest
nemíří mi do očí
a když trošku vyskočím
možná na svůj ukazovák
kousek vaty navinu
třeba celou lavinu
a tak jak jdu
a jak ji jím
vůbec nic mi neschází.
ačkoli to málokdy dělám a sázím na vlastní slova a hlavu, tak zde jen gabkin precizně přeprodukoval, nač jsem myslela...a podepisuju to i s pečetí Vichřičího světa...:)
05.01.2011 19:47:00 | šuměnka
...šeptají mi stíny
Leť!
...chjo,jdu otevřít okno a proletět se alespoň pohledem:-)
10.01.2010 01:00:00 | Zefi
Díky moc, lidi. Napsal jsem to v listopadu 2001 pro VŠ časopis, kde to vyškrtli a nahradili komixem :) (buď se nelíbila, nebo se do takového oběživa nehodila)
12.03.2008 01:34:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Ľahučká ako šepot padajúcich vločiek... Príjemná, uvoľnená... Nádherná :)
09.03.2008 00:23:00 | lennerka
Taky bych to viděla na podvečer s kytarou...
a že by se na ní dalo vybírat melodií;)
27.02.2008 21:10:00 | Severka
Mám z toho strašně pohodový pocit - měla bych jistý výtky k formální stránce, ale ta atmosféra je tak uvolněná... že by ty výtky neměly smysl.
25.02.2008 23:13:00 | Alea - kometa kdovíco přinese