Střípky nadějí...

Střípky nadějí lesknou se v kaluži,
sametový prach bolesti líně se vznáší.
Život?Ten mi nic nedluží,
přesto se kolem mně práší...

Slyším ten šum andělských křídel,
když něžně hladí bolavou duši.
Sny vložené do bublin z mýdel,
andílci vy jste hudba pro moje uši...

Kaluže vyschly, prach do nich usedl,
život táhne se líně novými cestami.
Anděl se ztratil - i on mě podvedl,
teď ďáblů stanem se nevěstami...

Naděje vyhasly, jak život sám,
mozaika ze střípků pohromadě držet nechce.
Každý nechť je svého osudu pán,
snad do hlubin zapomnění upadneme lehce...