Próza všedního dne

Anotace: průser

Už je pozdě Po flámu už ani ty dlažební kostky
nejsou střízlivý
hladové jak ruce v dekoltu Jen jedna lampa
tak akorát pro ni
Trochu strach
/Třeba to dítě vážně není moje/
Zachvíli ti pojede vlak a už tě nadosmrti nebudu
vidět
zmizíš jako hvězda Tečka oblečená do vytahaný
košile Do nahoty která zachutná po flanelu
/nikdy neviděl kostkovaně nahou
dívku s propůjčeným tělem
jak se ještě třese
z lásky/
všechno se točí Celý svět
kolem prstu
Nemůžu psát Bolí mě strašně hlava
a v kiosku
Bulat Okudžava
říká Tohleto není život

Je pozdě
chtít aby všechno bylo
z lásky