Próza všedního dne
Próza všedního dne
Anotace: průser
Už je pozdě Po flámu už ani ty dlažební kostky
nejsou střízlivý
hladové jak ruce v dekoltu Jen jedna lampa
tak akorát pro ni
Trochu strach
/Třeba to dítě vážně není moje/
Zachvíli ti pojede vlak a už tě nadosmrti nebudu
vidět
zmizíš jako hvězda Tečka oblečená do vytahaný
košile Do nahoty která zachutná po flanelu
/nikdy neviděl kostkovaně nahou
dívku s propůjčeným tělem
jak se ještě třese
z lásky/
všechno se točí Celý svět
kolem prstu
Nemůžu psát Bolí mě strašně hlava
a v kiosku
Bulat Okudžava
říká Tohleto není život
Je pozdě
chtít aby všechno bylo
z lásky
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Je pozdě
chtít aby všechno bylo
z lásky
/ to je to, o čem jsem nevěděla, jak to říct- sama sobě sama světu Svět mlčí řve a bůhví co a nikdo neví, a tak komu vlastně všechna ta slova... dopadnout na všechny čtyři
Všemu se nějak
říká
taky snad "Hotel mezi světy" ...
26.02.2008 23:12:00 | Mango-Holka
