V rozvázaných tkaničkách
stojím
nad dvěma propastmi
Zavřené dveře
zevnitř
nebo
zvenku?
Neschopna kroku
(ale vztek by utíkal!)
A přece boty bolesti
dupou uvnitř
křehkého srdce
Duše se potí
v kořenu čemeřice
a já stále dokola
vítám jaro
ve dveřích odchodů
petrklíčem
věčných návratů
Naděje
je smyčka
bludných cest
Neumírá
na špatné šlápnutí
(milujeme se v jejích květech)
Jo jo Levandulová! Vládneš slovem, vyvoláváš obrazotvornost a já asi i přes můj momentální chřipkovatej hrůzostav vezmu barvy a půjdu prznit plátno, který tu mám natažený už tři dny... Díky! Mám to!!!
28.02.2008 20:10:00 | Glooaming
Někdy je lepší pokusit se bloudit...než na místě stát...
třeba pak někoho potkáš...a ve dvou jde přece všechno líp;)
26.02.2008 10:48:00 | Severka