Když jsem otevřel poslední láhev vína,
na střeše mé mansardy se rozlilo ticho.
Jak Bůh stvořil svět z ničeho,
tak ke mně té hlubokomyslné noci
přišel hlas z dáli,
byl to hlas naděje.
Po tisící se Tě dotazuji na tvůj původ.
Utkané srdce z nejjemnějších požitků,
láskou kropíš lidský svět.
Teď už Tě znám.
Zůstaň, protože poezie potřebuje autory...