Přání

Po zápěstí stéká pramínek krve,
Kdo by si pomyslel, že bolí to více,
Než když řízla se do ruky prve,
A nastavila smrti své chladné líce.

Co když někdo dovnitř vejde,
Na zemi spatří z krve louži,
Řekne: Neblbni, bolest přejde,
A nepochopí, po čem touží?

Slzy jí vyhrknou do tmavých očí,
Ačkoliv v ruce má už trochu třas,
A svět kolem se rychleji točí,
Chce urychlit smrt, řízne se zas.

Sedne si na vanu, zapálí cigaretu,
Vyhlíží z okna na mraky,
Každým nádechem dává sbohem světu,
Už dávno nevěří v zázraky.

Tak plavé vlasy v krvi se máčí,
Pohled už zůstane skelný dál,
Dřív než naposled dokouřit stačí,
Život z té dívky vyprchal…