O karlkulce

Tupá karkulka s košíkem,
courá temným lesíkem.
Zpívá si nahlas písničky,
a trhá jarní kytičky.

A tak si zpívá, skotačí,
a pomalu se otáčí.
V tom spatří v malé lesní díře,
nadržené vlčí zvíře.

Stékají jí potu krůpěje,
však vlk se jenom usměje.
Nabízím ti dívko lásku,
chceš povozit na ocásku?

Karkulka se v tváři zarděla,
styděla se, až úzkostí prděla.
Vlka však pšouky těžko odradí,
pálí ho divoké, vlčí nářadí.

Za malou chvilku vlk na karkulce,
dovádí jako Pešek na nové motorce.
Ve víru vášně jí rozdupal košíček,
natrhl kalhotky a oslintal culíček.

Tak se to tedy doopravdy stalo,
na babičku se už nedostalo.
Teprve zítra jí v chaloupce vlk,
natrhne trenýrky a oslintá krk.