Anotace: ...
Kočky tiše mňoukají
na střechách v zákoutí
neomítnutých chodem světa.
Ze sametové pěny modře kouří
doutnající kopretina,
co po slzách vína touží.
Přišlápla jsem tam popelník,
z něhož se vzedmul fénix
a má duše tu zůstala
v podrážkách servírky
lemovaných černou srstí.
to je taková... nu, bohatá na atmosféru. líbí se mi. možná... ona i ta vizuální stránka o něčem hovoří... četlo by se to úplně jinak, kdyby to bylo hned u sebe... ale má-li každý verš jakoby hovořit sám za sebe a neupínat se na ten předchozí, potom beru...:)
hezké.
22.03.2008 18:48:00 | Já Esther Ruth