Nevěřím už na anděly se zlomeným křídlem,
pocuchaným peřím, neumyté mýdlem
Co básně o nich mluví slovem na pergamen
Z nebe sice spadli, drží jej však z našich ramen
Nevěřím už na lásku, na život a navždy
Každá je jen stejný akt kruté sebevraždy
Jedna zmírá pomalinku jako tichý plamínek
Jiná zhubí jako napalm i nejhezčí z vzpomínek
Nevěřím už svým očím, hledí jenom na krásu
Je to tím, že nové boty považují za spásu
Zavřít oči před zklamáním a před láskou z popela
To bych mohla. Ale co kdybych pak přehlídla i anděla.