Prokletí

Dva milují se v temném lese,
Krásný muž a napůl žena,
On vzrušením se při ní třese,
Ona kletbou usoužena.

„Miluj mě, než měsíc zhasne,
Dřív než naše vášeň zmizí,
Uchovej všechno to krásné,
Dřív než budeme si cizí.“

V tom jako naschvál přichází ráno,
Jen nevěřícně kouká na ni,
Jak jednou bylo v kletbě dáno,
V noci ženou, ve dne laní…