Anotace: o smrti, pro vás, kdož to nepochopí...
Proletí mozaikou barevného skla
A střepy zacinkaj' na podlaze:
Odlesky rubínů a s nimi saze
Tak jako duha, již v srdci schovává
Proletí peřinou a se šuměním peří
Tichounce sklouzne se po kamení
Hladkosti jehož již nedocení
Nikdo, jen ti kdož jí věří
Prolétne vzduchem a vpije se v kůži
Podobna kyselé čajové růži
Podobna přízraku ve svitu luny
Prolétne oblohou, rozezní struny
Zadrnká na ně tak hravě, tak tence
Pak na hruď ti položí...
(dar pro milence)
12.04.2008 00:29:00 Noc17
Tak tohle čtu pořád dokola je to nejlepší co si kdy napsal, alespoň z toho co jsem četla....prostě jsem to musela okomentovat ještě jednou
06.03.2008 19:21:00 WAYWARD
Pochopil jsem,že to bylo o smrti...bylo to napsáno v takovém chlívečku nahoře,nějaká anoprace,nebo co. :-)
06.03.2008 15:24:00 Já Esther Ruth
tak abys věděl, tohle je úplně hrozně morbidní blábol. ne, dělám si legraci. už pomalu ani nepoznám sonet, jak dlouho jsem už žádnej nenapsala.