Nikdy více sám

Víš, co je býti sám,
nejednou si to pocítil.
Kdy nucen si byl jíti dál,
když to život nařídil.

Nejednou plakals v polštář svůj,
bez jemného tepla v podhrudí.
Čelil bez hnutí útokům,
od lidí, od nichž to zabolí.

Snad chladné místo vyplním,
navěky, dnes i pozítří.
A krev v žilách zas rozprodím,
zlo ať se tebou nešíří..

Napořád budu při Tobě stát,
bez hnutí oka, pochybění.
S Tebou neznám tu horu ztrát,
vše zažene vzájemné zateplení ..

srdíčka toho druhého ..

Nikdy nedovolím, abys byl ještě někdy sám..