Ležíš ve sněhu na ulici,
krev mísí se ti s jedem.
třímáš uvadlou kytici,
brzy se jistě sejdem.
To až nepřítel zatroubí
na lesní roh a jeho druzi
seběhnou se jak vlci hladoví,
ti krví odkojení vrazi.
Počkám tu na ně klidně,
zatím vykopu nám v hlíně hrob
a uložím tě v něj ladně,
toť poslední můj v životě krok.