Bačky

Pokládám brýle
pláchl mi autobus
na přechodu mlátí se cos
člověk
do vlasů si buší
krčí se a skučí.

Není bolesti
vyšší hor
na chodníku stojím
zuji se
mrazí to
cítím to
hltat vodu, polykat sníh
jen si nabrat
zařvat si
tak jsem
tak jsem...

Podávám pac
v kožený bundě
frajírek.

Zvedni se a nefňukej
jsou to křeče života
tak se seber
těch pár krůčků přebolí
nesnesu to tvé hekání
bolí mě to
holí...

Pod paží hlava tvá
pod ní žula
taky mě zebe
čirý mráz a nebe
strnule držím
chvíli přátelství
věčnost
za pačesy chopenou
v nepravou chvíli.

Přemítám o bačkorách domova.

Jsou tam, kde mají býti?

Ptám se tě
tebe
jenž tvrdě spíš
na nohou rozervaný boty máš
šťasten
šmajdavý.

Koženej jsem
cítíš to asi
necukáš
tak kdo z nás je tady mrtvej?

Takových už tu bylo
chceš mi říct
mlč už
neotravuj s tím
a maž domů
rozumíš?

Kolik je životů
mraky
jen zvednout oči stačí
štípnout se
za okny
a mudrovat...

Bačkůrky
bačky
mám
na nohách...