Anotace: nemám co dodat, snad jen, že jsem si vědoma toho, že některé verše moc nevychází, ale i tak je to psané mnou, je v tom kousek srdíčka a za to by se člověk neměl stydět...
Nad hlavou andílek malý ti lítá,
probouzí se s tebou, když ráno svítá.
Je všude s tebou, kdekoliv jseš,
pořád tě hlídá, kamkoliv jdeš.
Jednoho dne ale ty nařkneš člověka,
on vezme zbraň, andílka vyleká.
Vystřelí náhle,
andílek padne....
Odpadnou křidélka, končí tvůj příběh,
přítomnost andílka ti bude chybět.
Už jsi si zvyknul na zlatavý třpyt
a jeho vůní provoněný byt.
Na věky věků budeš už sám,
neplakej, příteli, ten pocit znám.
Napíšu příběh tvůj ať všichni vidí
ohromnou krutost některých lidí.
Všichni se dozvědí, jak můžem ublížit,
že naše hříchy, do smrti, budou nás tížit...
Umění v nás má vbudit pocity a emoce,které nelze vyjádřit slovy.Nevim ,co napsat,tak je to krasny!Nadherny!
19.09.2008 22:35:00 | Simple
mno tak dík, ty naše střívko básnické..vítej na literu, těším se na tvé výtvory :-)
09.06.2008 20:20:00 | Jamesow
Moc pěkné, popravdě řečeno se mi to líbí ještě víc než "Spolu" Jen tak dál, jen aŤ se svět třese v základech :D
09.06.2008 18:47:00 | Allainila
a kdo z nás je??? podle mě nikdo, jen si na to hrajem, případně je to náš nesplněný sen..básník není buď nikdo nebo je jím každý :-) každopádně děkuji za pochvalu, jen aby jsem nezpychla :-)
27.04.2008 18:00:00 | Jamesow