Jsem žena..
Ne z kamene tesaná..
Ne železem kovaná..
Jsem žena..
Co chtěla by mít
aspoň na chvíli..
Křídla motýlí..
Jsem žena..
Životem vnitřním obdařena..
S pohledem k nebesům zamyšlena..
Se světem spojena..
Jsem žena..
Co přemýšlí,
zda je či není sama..
Ač v davu lidí..
Cítí se uvězněná..
Jsem žena..
Co vlastním životem
nové dala..
A teď se dívá..
Jak zkoušku matka vykonala..
Jsem žena..
Co v knize osudu tajně hledá..
Kam doběhla..
A v které cestě,
stopy své ještě.. zanechá..
Jsem žena..
Co v dlaních skrývá
radost i bolest života..
A v srdci jí úsměv i pláč..
Klokotá..
Jsem žena..
Jak pavučinou je má duše opředena..
Radostí..
Láskou..
Žalem..
Mnohem i málem..
Jsem žena..
Do radosti a smutku zakleta..
Co chtěla by být..
Se štěstím koketa..
.
Jsem žena..
Hezká báseň,text poutavý.
Připadají mi tvé básně jako písničky,krásně slova ladí.
13.03.2008 17:48:00 | s.e.n
Můžeš děkovat
za to, že jsi
žena...
navzor všem tíhám
stále
roztančená...
:o)
13.03.2008 13:55:00 | Cecilka
Jsi žena ...
a když se líp podíváš
aha, ty křídla tam již dávno máš ...
a jseš taky La Que Sabe
a tak trochu je v tobě ze všech bohyň světa
sama si božská :)
13.03.2008 11:17:00 | Romana Šamanka Ladyloba