Zpověď .....

Uběhl už dlouhý čas
co viděla jsem tě naposledy ....
Zmizela prostě láska v nás
jak zjara na všech řekách ledy ...

Tvou tvář vybavím si stěží
stejně tak tón tvého hlasu
na tom už tolik nezáleží
prostě zmizels v propadlišti času ...

Smutek , který jsi v očích měl
ten se však do paměti vryl ....
i vítr ,co skučel, oněměl ....
když polibkem ses rozloučil ....

V mých vzpomínkách jsi dál
tím nesmělým klukem
s batůžkem na zádech ....

...co věnoval mi doteky ..
první ....tak nesmělé ....
...které přesto braly dech ....

Na pár prchavých okamžiků
stal ses mým největším
splněným přáním .....

úsměvu trochu bolavému
i po té době
stěží se bráním .....

Bylo to nádherné
a bylo toho dost ....
V mých peřinách spal jsi -
nejvzácnější zvaný host ...

Dneska můj smutek polevil
i bolest z toho, že ses ztratil ....
Chtěla bych , aby ses naposled
vzpomínkou k tomu krásnému vrátil ....

Vím , že tahle moje zpověď
pro tebe nemá žádnou cenu....
Jen chci ti říci závěrem ...
Nikdy ÚPLNĚ
n e z a p o m e n u...