Víla...
Víla...
Anotace: zase umírá... umírá... umírá...
Odplouváš... tak jako vítr v řece zasněný
Jsi jako víla pohřbená v prachu cest
Spíš, ač máš nad hlavou svit miliónů hvězd
Jsi jako přelud, jak dítko nechtěný
Máš bílou pleť, snad od měsíční tváře
Do níž ses dívávala potají
A stíny pod zemí ti do uší šeptají
Ať se už konečně vzdáš té své svatozáře
Jsi jenom člověk, tvor poraněný citem
Tichounká víla, běžící za přísvitem
A o svém princi na bílém koni sníš
Jsi žena noci, sníh kolem mého těla
Jsi všechno co jsi kdysi možná býti chtěla
Ano, teď v hrobě svém na věčné věky spíš
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk16.03.2008 18:14:00 Já Esther Ruth
let's go swimming to the strawbery river... aneb... určitě zas nějaké záhadné přiměry... nádražní světla... všechno nač je možné se rozpomenout když člověk zapomíná na co chtěl zapomenout a rozpomíná se na ty starší...zapomenuté...chodníky které jsou popraskané díky kořenům stromů pod nimi... to vše jen tak... protože jinak to vlastně ani nemůže být.
