jako bych zabloudil

jako bych zabloudil do cizí země
auta, vozy, motorky
a přes to všechno jsme si cizí
jednou jsem mluvil se stínem
a přes podání ruky jsme akorát pozorovali svoje obrysy
a jak slunce scházelo v obzoru písečné bouře
naše stínohry se měnily v podivne kreatury
snad jsem zabloudil do komixu
slova se nesla v podivných bublinách
a mizela v oblaku nedorozumění
toto místo může být domovem,který neznám
už od narození jsem se minul a těch pár týdnů nepřekročí hranici času a místa
můj stín odešel a každý z nás dvou se odpotácel se svojí představou domova
"dnes jsem si šťouchnul do cizince" bude téma každého z nás dvou
ale někde jinde a někdy jindy, ale přece jen to bude doma