Kdyby tak mohl spát
v podkroví starého domu!
Nevětrané chodby,
nadávky na zdech,
nehtem vryto pro vždy,
kdo s kým tajně spává.
V mezaninu vyhrnuje sukně ta,
co se špatně vdala.
Ta šílená samota!
Lascivní gesta a úsměvy,
poskvrněné bílé prádlo
kdysi cnostných žen
co nenasytně nabízely
k pronájmu svá stehna.
Kdyby tak mohl spát.
S tou, co tu byla včera.
Laciným parfémem,
šokovala pavučiny,
a odešla s ránem.
Sama.
Ty zkazky pavlačové
ze staré barabizny,
i drby supernové,
lahůdka pro babizny,
co samy se už nudí,
chlap chybí jim do páru,
a jejich srdce studí,
o Lásce nemaj páru...
Jak ze starého filmu
mně všechno tu připadá,
a tak to taky přijmu,
žes ta, co to dobře zná,
a zde svým veršem volným
jsi vykreslilas zcela,
všem lidem bohabojným,
co z lidí život dělá,
když chybí cit i zápal
být lepší než se zdáme,
tak jen to klidně napal,
ať výstrahu tu máme,
případ odstrašující,
kam může člověk klesnout,
co k tomu ještě říci?
Snad: "Pravdu máš!" jen hlesnout...
21.03.2008 01:18:00 | Kozoroh 1