Je večer, planou svíčky
intimní osvětlení...
Divoké jiskry pod zmhouřenými víčky
a v těle chvění.
Sžíravá touha po objetí,
vášnivá slůvka k tobě letí,
dychtivé ruce hladí tvou tvář,
strhnu tě k sobě na polštář...
Nespoutaná fantazie
divoké vize
sladké jsou sny
(pro chudé televize)
Sotva dech popadám,
zdvíhám se od tvých očí
a krutost procitnutí,
a svět se zpátky točí:
Vždyť tu jsem sama
s mohutnou aureolou lásky
rozdychtěná
jen nad obrázky.
sny nechej na polštáři
do světa spěchej
tvá duše září
tak i ostatním ji nechej
22.04.2008 11:27:00 | vodnař
nejvíc se mi líbí první a poslední... na rozdíl od kulishaka hledím aj na formu - tady se střídá vázaný verš se smíšeným aj volným a přitom by to šlo krásně sjednotit - aby to bylo dokonalý - takhle je to milý a hezký :o)
a obsah nehodnotím - to je přece jasný - člověk se pousměje dyž dočte konec, ale ten smutek tam je...
08.04.2008 08:43:00 | hanele m.
i když někde vázne rým ale to mě nevadí tím já se nezaobírám, líběj se mi tvoje obrazy . poslední tři sloky mě lákaj ti se přečíst asi budeš jednou něco jako moje krevní skupina :-)
29.03.2008 00:04:00 | kulishak