Komnata štěstí
Komnata štěstí
V malém modrém pokoji
stojí velká skříň
plná knih, co za nic nestojí
plná lásky, snů a míň
A za skříní stojí malá
vykovaná polička
Před ní zatím váhá
rudovlasá holčička
Ona zatím vůbec neví
a netouží po moci
Někdo jí to ale poví
Kdo jí může pomoci?
Na poličce totiž leží
zlatá krásná cihlička
Zlato - o to přece běží
Ona je však maličká
Nevidí co ostatní:
štěstí v karátové krychli
Jen se tiše posadí
a začne číst bichli
O princezně zakleté
a o bujném oři
O hradě, kde pokvete
růže, co jej zboří
A o zázraku, který
šťastný konec přivede
Jenom dítě to ví:
štěstí není z kamene
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
to nejsou lichotky, zase se na to divas svyma zabednenyma ocima.proste je to dobre.btw, nenazyvej me lharem, kdyz ten, kdo v jednom kuse lhal, jsi bylo ty.neni prece ma vina, ze ti nektere veci vubec nedochazi.nechtel jsem se snizit k tomu, abych tohle vytahoval na verejnosti, ale donutilo me k tomu tve opet necestne jednani.zlodejko;-)
21.03.2008 21:00:00 | neurobeat
Zvyřádku nesahám ani po kotníky a srovnání s ním by mě sice potěšilo...ale ne od lháře. Tak si nech lichotky pro někoho, kdo Ti ještě věří. Díky.
21.03.2008 20:53:00 | verunča
Dobrý den.Konec kulhá, ale začátek a myšlenka stojí za to.Píšeš podobně jako zvyřádko:))-
21.03.2008 20:22:00 | neurobeat
