Z maličkých střípků
bolestných vzlyků..
Skládá se moje duše..
Mám hlavu v dlaních
a chytám krev,
tekoucí skrze srdce..
Jak chladná láva
ze srdeční pumpy..
Tryská a padá..a studí..
Na dlaních zbytky..
Ty malé střípky dnů..
Skládám je..
Snad tvořím..
..mozaiku..
Svým příštím snům..
Na botách prach
a bláto cest..
V dlaních svůj osud..
Kam mám ho nechat.. téct..?
Ve vlasech zbytky
slunečního jasu..
A v očích propast..
Prázdnotu samu..
A tělo schoulené,
jakoby značené..
Prožitky ze zlých časů..
.
.
Co počít má si srdce..?
Má zúčtovat..?
A nebo očistit si ruce..?
Vztyčit se k nebesům..?
A zůstat velkorysé..?
.
.
Kdyby to všechno bylo,
tak jako v básních..
Jednoduché..
ať zůstane velkorysé
nejen k jiným,
ale i k tobě
dej si horkou sprchu
pobreč v sprše tiše
a pak se začni nahlas smát
třeba se ze začátku budeš to smíchu bát
ale pak veř mi, budeš smíchy řvát
a už tě tolik nebude nic sr*t ...
25.03.2008 08:50:00 | Romana Šamanka Ladyloba
...je tam více těch skvostných obratů . Ale dýchá na mne z toho rozbolavělá dušenka až příliž ...I když si myslím z vlastních prožitků , že největším básníkem
je sám smutek , jak ho umíš zaklít do těch správných slov pro básničku ...Jirka
24.03.2008 20:26:00 | kavec
s láskou se vztyčit a zůstat velkorysé...co je velké, není nikdy jednoduché
22.03.2008 16:24:00 | Lota
Srdce si se vším poradí samo, jen nelámat to přes koleno, jak je mi známo. Jen klid na duši a srdce plné citu, vyřeší problémy hned při úsvitu, když slunce se v ranní mlze umývá, nic jiného ti nezbývá :)
22.03.2008 10:51:00 | Rayzz