Ty víš...

Anotace: Báseň v próze, kterou věnuji svým přátelům. Asi to může znít ironicky, ale spíš jsem se snažila o upřímnost, protože i když člověk často pomoct chce, někdy to nejde a není to zrada; důležitý je jestli to udělá, když mu nic nebrání... Nemyslíte?

Možná je to ode mě sobectví
Ale pochop, že když jsem sama otrávená životem
Nemám sílu pomáhat Ti hledat chuť žít ten Tvůj

Ale pokaždé když se odprostím od svých starostí
Jsem ochotná vynaložit veškeré úsilí ulehčit Ti ty Tvoje

Nejsem tu pro Tebe 24 hodin denně
Někdy musím chodit do školy a plnit své povinnosti
Ale zato kvůli Tobě klidně odložím spánek

Někdy když je toho na mě moc a ty potřebuješ moji pomoc
Někdy prostě mi už nezbývají síly
I když se mi to říká těžko, musím říct: "Ne."
Ale ty víš, že když jsem zpátky ve formě, jsi první na seznamu

Nezastihneš mě na telefonu 24 hodin denně
Někdy si prostě zapomenu zapnout zvuk
Ale když se mi dovoláš, tak to nikdy není nevhod

Jsem ochotná, jet za Tebou uprostřed noci
Ale neudělám to
Protože se bojím vytáhnout v noci paty z domu
Ale kdybych měla bodyguarda, pak by mi nic nestálo v cestě

Vím, že často začnu mluvit o sobě
Ale ty snad víš, že když mi chceš něco říct, nemusíš čekat na to, až se Tě zeptám

Vím, že skoro nikdy nezavřu pusu
Ale ty snad víš, že mi můžeš říct, ať jsem zticha, když Ti něco leží na srdci

...