SMRT

Anotace: To mně napadlo jednou večer když opravdu hodně pršelo...Je to spíše o starých lidech..Protože mladí takovýmhle způsobem neumírají... a neumí vyznat takovýmhle způsobem své pocity...

SMRT
Už je jen tvoje, ta nemocniční postel,
na které svůj život ztratíš.
Již brzy zazní ten nejbližší kostel
a oznamovati bude, že už se nevrátíš.

Čas to všechno zničil!
Jenom díky němu stárneme.
On nás všechny předčil,
teď už nic nezmůžeme.

Ale já jsem stále ještě tu,
držím tě za tvé ochablé prsty.
Snad stačíme dokázat ještě světu,
že nesmíme zdolávat smrtelné mosty.

Nesmíme teď zůstat sami,
odloučeni jeden od druhého.
To raději plavit donekonečna se vodami,
ale vážiti si života svého.

Neboj, budem si psát,
přes bílé nebeské anděly,
kterým nebudem smět lhát.
To oni za nás noci bděly.
Chtěli vidět naši lásku.

Snad se naše pohledy ještě setkají....
Ale to už tam, kde se ostatním dech tají.