Zradil jsi i tu poslední nitku na mém těle,
pro chápavé úsměvy kamarádky,
pro plaché oči raněné laně,
pro ďáblovy pohledy a výzvy.
Zašlapal jsi do země nabídnuté odpuštění,
Protože nevěříš?
Protože jsi zatracen?
Protože nic neuznáváš?
Hledím do prázdna před sebou,
zkouším dát zítřkům nové obrysy.
Sama..
Sama, i když vedle tebe usínám.
Možná, možná že nepotřebuješ znát opovědi... Někdy totiž odpovědi bolí... Hezká básnička a o tom, že je od srdce nepochybuji...
31.03.2008 17:13:00 | Obyčejný básník