Do dlaní spadlo
smítko z řas,
je mokré a slano..
Vyplavuje z nás..
Pro slzy smíchu..
Pro slzy pláče..
Pro radost..
Pro smutek..
Oko Tvé pláče..
Utíráš slzu,
se slanou příchutí..
Hledáš tu chybu..
A cestu ke smrti..
Přemýšlíš o věcech
..má dáti, dal..
Proč přišla bolest..?
Proč je tu svár..?
Proč když Tvé srdce..
Jako na dlani..
Dávalo radost..
Dávalo zpívání..
Proč je tu úder,
co ničí žár..?
Proč život nadělí,
z duše mít cár..?
Protože pak poznáš..
Že žít je dar..
Smutenková a pro mne bolavá básenka, má hloubku a je k zamyšlení ...
01.04.2008 11:45:00 | NikitaNikaT.
...vlastně mne vzala ta cesta ke smrti . V okamžiku , kdy se už narodíš , tak směřuješ ke své smrti a nejhorší na tom je , že je to stále dokola a ty se točíš v kole samsary...kolo zrodů a smrtí...a není cesta zpátky pouze vykoupení v okamžiku , kdy prohlédneš...básenka je to moc pěkná a tklivá i podnětná ku zamyšlení ...Jirka
01.04.2008 10:36:00 | kavec