Odporný světe,
sněť po tváři ti kvete
jak heřmánek z pavučin,
lež která poručí
do jiných náručí
svou duši vplést,
zázraky smést.
Pod tlakem marnivosti
lámeš mi kosti,
pod tíhou taje
náš led teď taje,
s pachutí sunaru
táhneš mě do baru…
do baru v bezvědomí…
A co svědomí?
A co svědomí?